Oznámko : Přívalová vlna přichází..zrovna na tomto bloguje anime povídková mánie dílů Alive... a spol...

Alive...Kapitola 7.

16. července 2009 v 19:21 | Amy-chan |  Alive...
Težká volba
"Tak vidím, že jsi na to přišla.'' Ozvalo se za ní. Zprudka se otočila. Vždyť si myslela, že je zde sama. Pohlédla Minatovi do tváře, který tentokrát už neměl ten milý pohled. Tvářil se přísně a ona z něj měla strach. Pomalu se postavila a on vykročil proti ní. Jenže když se otočila, uviděla ten hluboký sráz. Trochu se jí zamotala hlava a myslela na nejhorší. Nechápala, kam zmizela jeho milá tvář. Tohle byl úplně jiný člověk.
"Co… Co se stalo?'' Zeptala se ho se strachem v očích a ustoupila o několik kroků zpět. Naháněl ji husí kůži, protože ho vůbec nepoznávala.
"Víš toho moc, je načase tě umlčet.'' Řekl přísným hlasem a vytáhl si z kapsy injekční stříkačku s nějakou tekutinou. Zorničky se ji rozšířili, teď byla v pasti. Dělil jí už jeden jediný krok před pádem z útesu. Po zádech ji přejel mráz. Byl blíž a blíž. Netušila, co je v té stříkačce, ale určitě to nebylo nic dobrého. Po tvářích jí začali stékat slzy. Nechápala, jak to může udělat po tom všem. Myslela si, že ji miluje.
Celé to byla jen hra?
Neměla si s ní nic začínat. Pohrával si jen s ní už od začátku?
Nebo k ní opravdu něco cítil? Tak i onak, měla v tom zmatek. On sám na tom nebyl nejlépe, ale musel to udělat. Neměl jinou možnost.
Přistoupil k ní a vpíchl jí tekutinu do krku. Nebránila, jako by se už s tím smířila. Jakmile byla všechna tekutina v jejím těle, upadla do bezvědomí. Minato ji tam nechal ležet. Avšak předtím, než odešel, ji pohladil po vlasech.
"Promiň, je to pro tvé dobro.'' Špitl a zmizel.
Ona tam ležela dál, slunce už zapadlo a na zem slehla tma. Všichni ji hledali, ovšem nikoho nenapadlo jít na vrcholek skály.
Minato mířil zpět do úkrytu, ale cestou ho stále hryzalo svědomí. Nemohl ji to udělat, po tom všem. Pomalu si začal uvědomovat, co k ní opravdu cítí, co všechno pro něj znamenala. Teď opravdu přišel o vše. Ale na to myslet nechtěl, přednější teď byla organizace. Jak se ale začal přibližovat k sídlu, tím víc zpomaloval. Tušil, že Sasuke bude mít zase ty svoje poznámky jako vždycky. Na chvíli se dokonce i zastavil a pokusil se všechny svoje myšlenky nějak urovnat, teprve pak vyrazil. Jako si myslel, Sasuke opravdu měl ty svoje připomínky, ale pokus ignorovat ho byl zmařen. Opravdu to nešlo! Uvelebil se na gauč a na chvíli zavřel oči. Přemýšlel nad tím, co právě udělal. Možná to byla chyba, měl jí věřit. Teď jen doufal, že ji někdo našel.
Ovšem mýlil se. Sakuru na té skále nikdo nenašel, i když Naruto běhal po Suně jako šílenec. Opravdu už byl na pokraji zhroucení, měl si ještě poležet v nemocnici. Ale to ho nezajímalo od té doby, kdy se dozvěděl, že Sakura dočista zmizela. Ale nebyl jediný, kdo ji hledal. I Minato se po dlouhém přemlouvání vracel zpět do Suny. Oblékl se do dlouhého pláště a kráčel si Písečnou. Všude okolo viděl ten zmatek a povyk. Co ho ovšem zaujalo, byl fakt, že Sakura není k nalezení Možná to nebyl ten nejlepší nápad nechat ji na té skále. Zamířil na ni. Opravdu, stále tam ještě ležela a on ji nemohl tam nechat. Vzal ji do náruče a odnesl ji pryč. Někam daleko, možná je načase se jednou rozhodnou podle vlastního srdce. Odnesl ji daleko, chtěl jí vzít zpět k vodopádům, tam, kde se poprvé setkali. Dorazil tam docela rychle, položil ji vedle vody a trochu polil, aby ji probudil. Zamžourala očima a pohlédla mu do tváře. Polekala se. Netušila, co s ní chce dělat, chtěla mu utéct, ale zastavil ji polibkem. Na útěk zapomněla a polibky mu s chutí vracela. Nechápala to divadýlko na skále, ale teď už jí to bylo jedno. Minato ji líbal s přesvědčením, že nedělá nic špatného, ovšem hluboko v duši věděl, že to není pravda. Celé to od začátku byla chyba. Neměli se nikdy potkat. Tuhle myšlenku se však snažil potlačit. S vědomím, že to možná špatně skončí, jí začal rozepínat tričko. Zastavila, už dávno věděla, kam tím míří, ale chtěla to jinak. Pomalu se postavila, sundala ze sebe takovou rychlostí oblečení, že neměl šanci nic vidět a nakonec hupsla do vody. Vyjeveně se postavil a sledoval ji, jak ho vyzývá, samozřejmě nenápadně, k sobě. Na nic nečekal, i když se tomu stále divil a skočil za ní. Hned jak se k ní přiblížil, dostal spršku vody, kterou na něj stříkla. Uskočil a zasmál se tomu stejně jako ona.
"Počkej, až tě chytím!'' Zahrozil ji a vydal se za ní. Ona sama se smála a začala před ním utíkat pryč. Stále ho však po cestě kropila vodou. Nakonec se dostali až pod vodopád, tam už však jejích honička skončila. Minato připlaval k ní, tentokrát už ho nepokropila a stejně jako Naruto ji přišpendlil mezi skálu a sebe. Znovu ji začal líbat, tentokrát po krku. Každým dotykem rtů slyšel, jak mu spokojeně vrní do ucha. Sám zrychleně dýchal, něco tak krásné už dlouho nezažil. Cítil jak, ho to znovu ovládá, nedokázal to vydržet, pomalu jí rozevřel nohy. Už se na to chystal, myslel si, že už ji má tam kde chtěl, ale odstrčila ho od sebe. Tentokrát nebyla vyděšená, teď mu spíš připadal nejistá. Nechápal proč.
"Stalo se něco?'' Zeptal se jí, ale zůstal raději na místě. Ona se však dál tvářila rozpačitě, dokonce se i potopila po krk, jako by nechtěla, aby se na ni nahou díval.
"Já… No… víš…'' Začala koktavě, ale i tak ji bedlivě poslouchal, protože mu pomalu začalo docházet, oč tu jde.
"No… Já jsem ještě panna.'' Dokončila, ale ho nijak nevyvedlo z míry.
"To je jasný, chtěl jsem být první.'' Řekl a znovu se k ní přitulil. Viděl v jejích očích nejistotu, trochu i strach, ale to ho nemohlo odradit. Ona sama se tak i cítila, na jednu stranu to strašně chtěla, ale na druhou stranu se zas bála. Ovšem za tu dobu už ji naučil plně mu důvěřovat a tak ho nechala.
"Neboj se. Budu opatrný, a kdyby tě to bolelo, tak řekni.'' Špitl ji do ucha a znovu jí pomalu rozevřel nohy. Tentokrát se nebránila, dokonce ho i přitáhla k sobě. Při první přírazu, už ovšem byly slyšet jen její sténání, musel uznat, že ji to nebolelo a tak s chutí přidal.
Celou tu dobu měl strach, že kdyby ji to bolelo, tak by ji třeba ignoroval a snažil se to všechno vzrušení nějak usměrnit. Ale ona sama ho ještě prosila o víc. Pomalu mu začínali docházet sily, ovšem ona stále prosila o víc. Sám viděl, že i když je chladí vod, byl zpocený. S výkřiky jmen nakonec skončili unavení na vyvýšenině pod vodou, kde se spokojeně usadili. Voda jim oběma sahala pod ramena. Sakura se uvelebila na jeho hrudi a spokojeně spinkala. Minato však nespal, nejprve si chladil vodou rány na ramenou. Netušil, že je taková divoška, ramena měl celá podrápaná od jejích nehtů. Jemu se však spát nechtělo, stále myslet na to co teď právě udělal. Byla to velká chyba, to sám věděl, ale snažil se ten pocit zahladit. Věřil ji, ona o něm určitě nikomu neřekne, ani Narutovi, po dnešku. Měl strach z něčeho jiného. Co když z toho bude něco mít? To už by nešlo utajit. Ovšem přemýšlel moc dopředu. Jediné co mu zbývalo, bylo se od ní na chvíli vzdálit. Kdyby se o tomhle dověděli Akatsuki, využili by toho. Nechtěl ani pomyslet na to, co by se mohlo stát. Nakonec však uznal, že se nebude ničím takovým kazit tento nádherný den a raději usnul s ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama